Lehce opožděná oslava

V rámci stěhováni do Mexika, vlastně na Mexiko, jsem si konečně našel trochu času na archivaci, skartaci nebo jen prosté vyhození různých věcí, papíry nevyjímaje. Ono se to prostě nasbírá, a tohle je dobrá příležitost. V rámci tohoto konání jsem našel tohle:

Je v tom velký kus nostalgie a spousta práce za tím. A vzpomínky. Třeba na to, jak si kolega na mainframu udělal z operačního systému open source a přepsal standardní procedury, které se mu nelíbily svými vlastními. Ty možná byly lepší, jen dělaly něco trochu jiného. Samozřejmě to nikomu neřekl, takže i výrobce od toho dával ruce pryč. Podotýkám, že v té době byl ještě open source neznámý pojem.

Nebo jak se tu a tam u podivných lidí objevovaly na řádkové tiskárně vytištěné sestavy pohledávek. Samozřejmě s pečlivě odstřiženým rohem, ve kterém bylo ID uživatele, který si to vytiskl.

Asi „nejzábavnější“ byl výběr prvního dodavatele na analýzu rizik. Bylo poměrně těžké přesvědčit představenstvo, že člověk, který dělá v bezpečnostních složkách a přehazuje si výsledky tamní práce přes plot, kde je pak sbírá a doma z garáže přeprodává dál, není zrovna nejdůvěryhodnější na takovou činnost. Naštěstí na argument, že svěřit takovému člověku svou bezpečnost je podobné, jako dát dítě na hlídání pedofilovi, nenašel nikdo z oponentů dostatek síly na hledání protiargumentů.

Byla to hezká a poučná cesta a je opravdu fajn, že po ní mohu ještě chvíli jít. I když jsou někdy okamžiky, kdy ani nemá smysl sundávat si boty. Jsem za to opravdu rád. Mám rád klienty a partnery, kteří mě dokážou inspirovat a kteří se recipročně nechají inspirovat mnou.